středa 16. srpna 2017

Duhové nesmysly

Letošní festival homosexuální hrdosti opět přinesl řadu komentářů a názorových střetů. Diskusí na toto téma se příliš neúčastním, protože ačkoliv jsem v životě žádnému homosexuálovi nezkřivila vlas na hlavě, postupem doby je stále pravděpodobnější, že mi mé názory někdo vyčte nebo mi za ně rovnou vynadá. Je zajímavé, že ačkoliv se takoví oponenti často staví do role zastánců tolerance, v diskusích se to příliš neprojevuje.
Ale přece jen se u tohoto tématu zastavím i letos. Vadí mi totiž, že diskuse je zatížena četnými stále se opakujícími nesmyslnými tvrzeními. Některá jsem tady rozebírala již v minulosti, na některá se chci podívat dnes.

1. Manželství je homosexuálům upíráno.
Toto není pravda a divím se, že to v diskusích zřetelněji nezaznívá. Před uzavřením manželství se totiž sexuální orientace snoubenců vůbec nezjišťuje. Prohlášení o heterosexuální nebo jiné orientaci není podmínkou vstupu do manželství a není ani v žádném dotazníku. Státu je zkrátka úplně jedno, k jaké sexuální orientaci se snoubenci hlásí. Je tedy zjevné, že manželství mohou uzavřít i lidé homosexuální nebo jakékoliv jiné odchylné orientace a nikdo jim v tom nebrání.
Pravda je ovšem taková, že přiznaní homosexuálové o uzavření manželství většinou nestojí, protože by v něm nenacházeli uspokojení svých sexuálních potřeb. To lze velmi dobře pochopit a porozumět tomu, rozumím tomu i já. Je proto také správné, že ke vstupu do manželství v našich krajích není nikdo nucen a ten, komu tento svazek nevyhovuje, do něj vstupovat nemusí.

Postoj homosexuálních lobbistů k manželství bych přirovnala k tomu, kdybych si stěžovala, že nedokážu uběhnout maraton a činila za to společnost zodpovědnou. Já ovšem nevím, jestli bych maraton dokázala uběhnout, možná je to mimo mé limity, ale možná bych to zvládla, kdybych trénovala. Mne ale ani nenapadne to zkoušet, zkrátka proto, že o uběhnutí maratonu vůbec nestojím a nevidím v tom pro sebe žádný smysl a i kdybych jej viděla, jsem na to líná. Ale, nemá snad každý právo uběhnout maraton?
Ve společnosti více nakloněné nám, běžeckým lenochům, bych se ovšem mohla hlasitě domáhat toho, aby maratonem byla zákonem nazvána trať o délce jednoho kilometru - a tu bych uběhla. A mohla bych se chlubit, že jsem uběhla maraton.
Bylo by potom jedno, že maratonem je tradičně zvána trať o délce 42,195 km, kterou podle legendy uběhl řecký běžec Feiddipidés? Asi ano. Máme přece zákon na to, že maraton měří jeden kilometr.
Je zřejmé, že naplnit jiným zákonným obsahem pojem "maraton" nikoho ani nenapadne. Je mi proto záhadou, proč někoho napadá plnit jiným obsahem pojem "manželství", který je podobně tradiční a ještě mnohem, mnohem důležitější?

2. Homosexualita je vrozená.
Nad tím vždy žasnu, odkud to dotyčný ví. Já sleduji sice nijak soustavně, ale přece jen v určité míře to, co bych nazvala "seriózní vědou" (šarlatánství se důsledně vyhýbám) a dosud jsem v popularizačních článcích nikde nečetla, že by byla vědecky zjištěna příčina homosexuality; možná mne někdo, kdo je lépe informován, opraví. Pokud tedy není známa příčina tohoto jevu, nemůžeme ani vědět, zda jde o záležitost vrozenou, či nikoliv.
Důvod oblíbenosti šíření tohoto nesmyslu tkví zřejmě v povrchním náhledu, že co je vrozené, musí být nutně společensky přijímané nebo akceptované. Ale, není tomu tak. Jistě si každý z nás vzpomene na řadu vlastností, které jsou lidem vrozené, nicméně do společenské akceptace mají daleko. Na druhou stranu existují atributy přijaté (politické přesvědčení, víra a řada jiných), které jsou nebo by měly být všeobecně respektovány.
Tím samozřejmě neříkám, že máme homosexualitu trestat nebo nějak jinak společensky vytěsňovat, říkám tím jenom to, že i kdyby bylo zjištěno, že homosexualita je vrozená, nelze z tohoto faktu dovozovat z právního hlediska nic, stejně jako nelze dovozovat nic z toho, pokud by byl zjištěn opak.

3. Homosexuální orientace je jednou provždy daná.
Toto je tenký led, kde je skutečně velmi snadné dostat se do rozporu s oficiálním diskursem.
Já ovšem slyším o stále větším počtu lidí, kteří v průběhu života svou sexuální orientaci změnili, a to oběma směry. Buď nejprve žili v běžném, nijak nevybočujícím a často i spokojeném manželství a najednou nějak zjistili, že jsou homosexuálové, nebo jde o případy opačné: například lesbická partnerka zdejší populární zpěvačky Anety Langerové, dokumentaristka Olga Špátová, ukončila lesbický vztah a začala žít heterosexuální partnerský život, v němž se jí narodilo dítě. Je tedy pravděpodobné a jednotlivé příběhy tomu nasvědčují, že lidé svou sexuální orientaci mohou změnit.
Povšimněme si, že většinou se tato změna vykládá tak, že člověk, který prožil obojí, je skrytý homosexuál, kterého jenom tlak společnosti nutil svou orientaci skrývat, dokud se konečně z okov konvencí nevymanil a "nevyoutoval se". Proč by tomu tak ale mělo být? Jak potom vysvětlit případy jako ten výše zmíněný, kdy naopak lesbička přestane být lesbičkou? A proč jako základní vysvětlení brát vždy menšinovou, předpokládaně skrývanou orientaci? Nebylo by naopak pravděpodobnější, že základní orientace je většinová, heterosexuální? Nebo někdy taková a jindy zase jiná, a teprve nějaké příčiny v životě (které neznáme, viz výše) jsou spouštěčem změny? Nehledě na změny osobnosti způsobené organickými procesy dochází k různým výrazným zvratům u lidí i v jiných oblastech: stává se, že uživatel drog se změní v pracovníka protidrogového centra, člověk, který nikdy nechtěl děti, se zblázní do vlastního miminka, lidé procházejí náboženskou konverzí nebo vyhasne láska k někomu, koho celá léta na rukou nosili. Není možné, že změny sexuální orientace jsou u některých jedinců, byť třeba ne u všech, reakcí na změny životních okolností? A to teď úplně pomíjím naučené či vynucené homosexuální chování, typické pro některé komunity či některá prostředí.
Kořeny mýtu o neměnnosti sexuální orientace já sama spatřuji v opravdu neblahých až ostudných pokusech v minulosti homosexualitu diletantsky "léčit". Tyto pokusy, necitlivé a často až násilné, měly někdy i tragické následky; proto je dobře, že se od nich upustilo a dnes se jim medicína, pokud je mi známo, vyhýbá. Z toho, že se homosexualitu nepodařilo "vyléčit", ovšem ještě automaticky neplyne, že sexuální orientace je neměnná; je to jen další příklad myšlenkové zkratky v této složité problematice.
Ostatně, náklonnost k jiné lidské bytosti také nevyléčíte medikamenty, stejně jako neexistuje vakcína, kterou bychom do pacienta naočkovali lásku. Ale to ještě neznamená, že jde o trvalý a navždy daný stav.

Tím vším nechci na nikoho útočit. Chci jen říci, že nelze vést diskusi v atmosféře, kdy není možné některé názory ani vyslovit bez toho, že se jejich zastánce stane terčem slovních útoků nebo dokonce hrubých urážek. Přitom míra, v jaké je diskuse o homosexualitě zatížena nevědeckými, nepodloženými, překroucenými tvrzeními, je z mého pohledu enormní.
Samotní homosexuálové, kteří se chtějí diskuse účastnit - dost možná je jich podstatně méně, než to z médií vypadá - by měli mít zájem na tom, aby se tato citlivá diskuse vedla především pravdivě.


38 komentářů:

  1. Ahoj, pekný článok, ale skús ešte opraviť tú časť o manželstvách, lebo si ju zrejme zle pochopila. Gayom nejde o to, aby sa mohli ženiť so ženami, ale aby si mohli zobrať iného muža na úrade alebo v kostole a aby mali všetky právne výhody heterosexuálneho manželstva a aby si mohli kúpiť dieťa od ženy, ktorá im ho vynosí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečtěte si ještě jednou tu část o maratonu a kilometru..

      Vymazat
    2. Anonymní: podepisujte mi komentáře prosím, alespoň nějakou zkratkou.
      Ale komentář je to vtipný - ano, pochopila jsem to špatně:-)

      Muž se nemůže oženit s mužem, může se oženit jenom se ženou, nakonec slyšíte to v tom "oženit se"?

      Vymazat
    3. Prvýkrát v živote som si prečítal, že gayovia sa môžu ženiť so ženami. To by ma nikdy nenapadlo. :-D Ale oni už roky bojujú o to, aby sa mohli sobášiť s rovnakým pohlavím. Preto mi prvý odstavec jednotky príde nezmyselný. Je logické, že gay nestojí o manželstvo so ženou. Malý Honza (Honzík)

      Vymazat
    4. A ešte jedna vec - pokiaľ by sa pri rozvode dokázalo, že muž žene zatajil svoju sexuálnu orientáciu pred sobášom úmyselne, tak by manželstvo bolo hneď zrušené a cirkevne anulované. Takýto muž by odišiel s holou riťou. Takže nielen že o to gay nestojí, ale vie, že nakoniec by si to pekne posral. Gay manželstvo je i tak prakticky zbytočné. Všetky podstatné veci je možné právne ošetriť aj bez manželského zväzku. Nemožných je len zopár úkonov, ktoré aj tak väčšina párov nestihne využiť, lebo sa skôr či neskôr rozídu.

      Vymazat
    5. Je velký rozdíl, pokud nějakou věc dělat nesmíte, protože vám to někdo zakazuje, nebo pokud ji dělat nechcete, protože o ni nestojíte. To jsou dvě zcela odlišné situace.

      Je také rozdíl mezi církevními předpisy o platnosti manželství a světským právem, podle kterého by se řídil případný rozvod a vypořádání společného jmění. Takže bych tyto dvě věci nepletla dohromady.

      Ad zbytečnost manželství: je zajímavé, že spousta lidí, kteří mohutně propagují manželství pro gaye, na druhou stranu zastává názor, že manželství je jen zbytečný papír. Asi by si měli vybrat, které stanovisko zastávají.
      U nás je legislativně zakotveno registrované partnerství, což považuji za institut pro tento případ právě tak akorát. Nějaké drobnější úpravy by možná byly vhodné, časem o tom doufám napíšu.

      Jinak jsou také k zamyšlení nijak závratné statistiky uzavřených RP, případně rozluky takto uzavřených svazků. Ale to je asi na delší analýzu, na kterou zde není prostor.

      Vymazat
  2. Ne zcela k tématu, avšak nemohu si odpustit postesk jistého gaye:
    Jediná chvíle, kdy se za svou sexuální orientaci stydím, jsou dny Prague Pride.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teo,
      to ale je k tématu, dokonce hodně k tématu.

      Třeba já jsem nad těmito tématy myslím ani nevzdechla, dokud nezačaly ty duhové pochody. Vůbec mne nenapadlo, že bych snad měla lidi dělit podle orientace, jakože my jsme jedni a oni druzí.
      Ten duhový pochod byl letos tuším posedmé. A nemůžu si pomoci, ale podle mne to věci totálně škodí. Ta rétorika je rok od roku agresívnější, tomu taky odpovídají názory oponentů, které se taky vyostřují...

      Vymazat
    2. Gay Pride je rozdíl mezi homosexuálem a buzerantem.

      Ad 1.: Díky, člověk pořád nachází na nové a nové argumentační fauly. Že manželství není buznám zakázáno, protože si buzerant přece může vzít lesbu, je velmi použitelné ;-).

      Vymazat
    3. Gravere,
      jsi jako obvykle strašlivě nekorektní:-)

      Homosexuál nebo lesbička si klidně můžou vzít heterosexuální protějšek. Třeba proto, že chtějí úplnou a klasickou rodinu. Nebo pro peníze.

      Vymazat
    4. Představa, jak si homo bere hetero, protože chce "klasickou" rodinu, mi opravdu projasnila den. A peníze... Hm, možná ano. Asi stejně, jako když si pro prachy vezme heterák lesbu. Nebo buzíka (to už by asi muselo jít fakt o hodně peněz :-)).
      Jinak jak píše aTeo. I já mám v téhle komunitě nějaké známé. Svou orientaci nijak neventilují, kromě ní se ničím neodlišují, ničeho se nedožadují a ta láje z GP se jim hnusí stejně, jako mně.

      Vymazat
    5. Abys věděl, nejdřív jsem tam měla jenom to "pro peníze". Ten druhý důvod jsem tam doplnila, abych nebyla nařčena z cynismu:-)
      V dnešní době si přece nikdo nebere nikoho pro peníze, lidé se berou výhradně z ušlechtilých pohnutek, resp. z jediné ušlechtilé pohnutky, kterou je láska.

      Vymazat
  3. " lidé svou sexuální orientaci mohou změnit."

    Tak o tom si dovolím pochybovat. Ono to bude spíš tak, že spousta lidí, kteří nejsou heterosexuální je více, nebo méně bisexuální a společenské konvence je více, nebo méně tlačí do nějaké formy vztahu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      já jsem si to dříve také nemyslela.
      Ale podle toho, co vidím kolem sebe, docházím k závěru, že ta neměnnost sex. orientace je diskutabilní.

      Možná je určité nedorozumění také v terminologii. Někdo může být bisexuální, ale když žije s jedním partnerem a nikoliv promiskuitně, tak se to navenek vlastně nijak neprojeví. Tak jakou má sexuální orientaci?

      Vymazat
    2. Bisexuál je prostě bisexuál - přitahují ho jak muži, tak ženy. Takže jeho orientace je obojetná a je tedy schopen navenek být jako korouhvička ve větru.

      Vymazat
    3. Pefi,
      může být.
      Možná to je taky jenom visačka, která společensky jakž takž neutrálně označuje nezdrženlivost a promiskuitu.

      Sleduji v tomto ohledu poučné články jedné publicistky. Momentálně žije tuším současně se dvěma muži, takže je aktuálně zastánkyní tzv. polyamorie. O tom bychom taky mohli uvažovat, manželství pro tři nebo více jedinců.

      Vymazat
    4. Inu, proč ne. Lepší dva tatínci, než žádný :-)
      Ono je to ale mnohdy tak, že tihle jedinci pěstují svůj... hm, nekonvenční životní styl jen proto, aby vyhověli jen sami sobě nebo se prostě něčím odlišili. Argumenty hledají až ex post.

      Vymazat
    5. A mne dost často udivuje, proč si pro svůj životní styl potřebují najít argumenty. Opravdu je nutné každé soukromé chování obhájit před veřejností? I když veřejnosti je to z většiny jedno?

      Vymazat
    6. Vidět jsou jen ti, kteří tu potřebu veřejně zdůvodňovat mají. Nevíme, jaká část celku jich je - zbytek nevidíme.
      A právě to, že je to veřejnosti jedno, je dráždí. Budou se dožadovat respektu i za to, že šoustají mražený kuře.

      Vymazat
  4. Občas mi přide nejaký blog, tenhle je od praktikující pražské židovky,
    synkovi jsou asi 4-5 let.Za tohle by zasloužila přes držku:
    "Na tenhle víkend jsem si schválně neplánovala výlet mimo Prahu. Chci vzít totiž Erwína na Pride. To, že se občas maj rádi holky s holkama a kluci s klukama, případně to, že se někdo narodí v těle jednoho pohlaví a přitom to uvnitř cítí opačně, už ví. Mám několik LGBT přátel a tak je pro mě přirozené tohle téma otvírat ve věku, který se může někomu zdát příliš nízký. Já si naopak myslím, že na ukazování lidské pestrosti není nikdy brzo (a ani pozdě). A Erwín už je navíc ve věku, kdy si atmosféru průvodu určitě parádně užije a jediného, čeho se trochu bojím, je, že se pak doma po večerech bude dožadovat diskotékových hitů. Pokud se vám chce taky vyrazit, můžete využít výletního vláčku bez sound systému, který bude na děti (a seniory) čekat v 11:30 v dolní části Václavského náměstí. Průvod vyjíždí ve 12:30 hodin, objede Václavské náměstí a vydá se trasou: Na Příkopě – Náměstí Republiky – Revoluční – Řásňovka – Dvořákovo nábřeží – Náměstí Curiových – Čechův most – Letná. Více se dozvíte tady. (A pokud vám přijde, že je tenhle průvod nebo dokonce celý festival zbytečný, mrkněte na festivalý web, na kterém zjistíte, že festivalový týden pokrývá tolik zajímavých témat, že je opravdu dobře, že je!)"

    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      tak této paní bych odpověděla, že se jistě najdou i jiné způsoby, jak dětem toto téma komunikovat.

      Já bych s dětmi do toho průvodu nešla, a to vůbec ne proto, že je to průvod LGBT komunity - pokud by vypadal takto, nešla bych tam, ani kdyby to byl průvod heterosexuálů nebo veselých myslivců nebo já nevím koho. Protože přece děti učíme nějaké normy, jak se chovat a jak vystupovat na veřejnosti, ovšem v tom průvodu se tyto normy masivně překračují, a to podle mého názoru naprosto bezdůvodně.
      Potom se člověk ocitá v situaci, kdy dítěti něco jiného říká a pravý opak mu prezentuje jako vhodný vzor.

      Tady té paní ale možná nejde vůbec o to dítě, ale o to, aby samu sebe stavěla do nějaké role. Aby stavěla na odiv své vlastní postoje, nikoliv před vlastním dítětem, ale před nějakou svou komunitou nebo dokonce cizími lidmi.

      Já už jsem o tom dokonce jednou napsala článek, jenže jsem ho nepublikovala (čistá autocenzura, je to pak palba útoků - s ženami tohoto založení jsem se už potkala v diskusích, nebývá to příjemné).

      Podstata toho je asi taková "jsem liberální a všichni si toho všimněte, protože jinak to nemá cenu".

      Vymazat
    2. Já bych se k podobnému průvodu nepřibližoval ani sám, natožpak s dětmi, protože tam, kde je příliš mnoho podivných existencí, je velká šance, že se něco semele.

      A tady hrozí přítomnost hned čtyř podivných a nepříliš důvěryhodných skupin:
      - účastníci průvodu a jejich extrémní příznivci,
      - extrémní odpůrci,
      - magoři, co hledají příležitost se s někým porvat,
      - velmi podivní policisté v civilu vykonávající velmi podivným způsobem ještě podivnější úkoly. (viz http://paragraphos.pecina.cz/2017/08/delba-prace.html)

      Tam by vážně někdo vzal své děti?

      Vymazat
    3. Pefi,
      jistě, podle mne je nesmysl chodit s dětmi na jakékoliv akce, které mají charakter demonstrace - ještě ke všemu s tak malými, jak je uvedeno v citovaném příspěvku. To je samo o sobě nerozumné, v davu není bezpečno.

      Ale tady na té akci zřejmě jezdil nějaký dětský vláček. Nepřipadá mi to vhodné, ale zapadá to asi do marketingu...

      Vymazat
    4. V této souvislosti jsem si vzpomněla na - z mého hlediska - velmi nechutnou britskou aférku, o které jsem četla jen v jediném zdejším médiu, zde:
      http://echo24.cz/a/iwfpq/sexualni-ikona-pro-zvracenou-dobu

      Na to už není co říci.

      Vymazat
    5. Dohledala jsem zdroj té citace, ať to máme komplet:

      http://www.kusanec.cz/2017/08/prague-pride-den-zidovskych-pamatek.html

      Vymazat
  5. .....hm....jeden smutný príbeh......bol to vynikajúci odborník a dobrý kolega, lekár. a veľmi krásny muž. dobrý otec aj manžel. homosexuál. ktorý chcel ale, pravdepodobne v úprimnom presvedčení, že to tak bude pre deti najlepšie, klasickú rodinu. oženil sa a o deti sa vzorne staral.
    zomrel na aids. nakazil sa od náhodného sexuálneho kontaktu...

    ...keby si mohol vziať muža a deti adoptovať, tak by možno žil.....a myslím, že jeho deti a jeho manželka by so mnou súhlasili.....

    súhlas s Graverom. a moja odpoveď ad 1.2.3. je áno. prvé je legislatívny, a druhé medicínsky fakt.

    súhlas s vami, že akcie typu LG pochod (som alergická už len na ten názov, že dúhový) sú nedôstojné nezmysly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SV,
      to máte těžké, na kdyby se nehraje. Spoustu lidí ani manželství nebo jiný trvalý vztah neodradí od promiskuitního chování. Navíc pokud to byl lékař, jistě znal pravidla prevence před nemocí AIDS.
      Ale to nemá smysl zpětně rozebírat.

      Vymazat
    2. neznal, o tom ochorení vtedy ešte u nás nikto nič nevedel, ani v odborných kruhoch, je to starý príbeh....
      ale ano, máte pravdu, život nefunguje na keby bolo keby.

      Vymazat
    3. Dostačující informace o AIDS měli v Československu všichni lékaři několik roků před tím, než se u nás vyskytl první případ.
      Tak nekecejte nesmysle.
      Milan

      Vymazat
    4. K tomu můžu doplnit, že si pamatuji přesně, kde jsem se s informacemi o AIDS setkala poprvé - bylo to (tuším) již v 80. letech: v časopise Vlasta, který odebírala moje babička, vycházela série krátkých článků, která se jmenovala 25x o AIDS. Já jsem si to četla a dokonce jsem si to vystřihovala (nevím proč, vystřihovala jsem si ale tenkrát čtení na pokračování, tak jsem to možná vzala při jednom). Je možné, že to bylo až na začátku 90. let, ale bylo to dost časně; až jsem se zpětně divila, že to zřejmě vycházelo velmi brzy potom, co se vůbec na tuto nemoc přišlo a zjistily se o ní přesnější informace.

      Vymazat
    5. Já jsem se s tím setkal v roce 1977 v informačním bullletinu ministerstva zdravotnctví pro praktické lékaře. Byla to reakce na článek v časopisu 100+1 ZZ.
      Milan

      Vymazat
  6. Zdravím,
    ta analogie s maratonem se mi líbí, jestlipak je lenost a nechuť k běhání taky vrozená?

    A to s tou neměnností homosexuality mi připomnělo tohle: http://www.004.cz/vira-mne-vylecila Jaký to je rozdíl... Když si chlap řekne, že je vlastně ženská, tak běda, jak někdo místo operace doporučí psychiatra! Takové kacířství se ani nemůže říct nahlas. Zatímco když někdo přijde s tím, že byl gay a s pomocí Boží se jeho orientace zřejmě změnila / mění, tak je jeho zkušenost okamžitě popřena a za blázna je označen hned v prvním odstavci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aw,
      to je zajímavé svědectví - ale nemyslím, že by z něj měl autor dovozovat jeho obecnou platnost i pro ostatní.

      Jak si všímám v okolí, lidé skutečně zřejmě mohou svou sex. orientaci změnit, nebo změní své sexuální chování - ale bez podrobnějšího prozkoumání lze zvenčí těžko zjistit, jestli jde o první nebo o druhý případ.
      Každopádně je to asi velmi individuální.

      Kromě toho poukazují někteří na určitou "módu" homosexuálního stylu života; myslím, že někteří mladí lidé, hledající sama sebe, tím mohou být ovlivněni.
      Řekla bych to tak: možná existují i gayové, kteří by jimi nebyli, kdyby o existenci homosexuality nikdy neslyšeli... ale to nevím, to jsou jen takové úvahy na okraj.

      Vymazat
  7. S transsexualismem jsem se poprvé setkal v roce 1969. Tehdy jsem s údivem zjistil, že se u nás již léta provozuje plastická operace ke změně pohlaví. Viděl jsem v jedné nemocnici fotky před a po zákroku a byl jsem fascinován. A žádné průvody k tomu nebyly zapotřebí. A právně ošetřena byla i matriční agenda včetně postupné úpravy jména.
    Samotná homosexualita u nás byla považována za nevyléčitelnou nemoc (invaliditu) a nebyla trestá již o počátku padesátých let.
    Osobně znám vícero homosexuálních mužů i několik homosexuálních žen.
    Znám i homosexuální kněze a jsou to ti nejlepší kněží. Ovšem svou homosexualitu nestavějí na oddiv a neúčastní se žádných průvodů. je to jejich soukromé trápení, které si nechávají pro sebe.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to je zajímavé; myslela jsem, že tyto operace jsou záležitostí až několika málo posledních desetiletí. Nedávno jsem četla rozhovor s jedním předělaným hercem/herečkou a zjistila přitom, jak náročná operace to je... až se mi nechtělo věřit, že někdo to chce dobrovolně podstoupit.

      Myslím, že homosex. styk byl u nás trestný hodně dlouho, resp. vlastně byl myslím pak možný až od 18 let, takže ta hranice byla vyšší než u heterosex. styku.
      Musím ale říci, že toto mi připadá celkem OK; asi to není populární tvrzení, ale trestněprávní odlišení hranice pro heterosex. a homosex. styk má podle mne určité racio.

      Proč někdo řeší sexuální orientaci kněží, to nechápu, samotnou mne tedy vůbec nenapadne o tom přemýšlet a jakkoliv to řešit, z mého hlediska je to naprosto jedno a nevidím v tom žádný problém.

      Vymazat
    2. Spletl jsem se, bylo to až v roce 1970, kdy jsem tou kronikou oddělení plastické chirurgie v Třinci listoval. Ovšem ty operace probíhaly už dávno před tím.
      Sexuální cítění a sexuální orientace je záležitost medicinská. Českoslovenští lékaři prosadili zrušení trestnosti homosexuálního pohlavního styku krátce po komunistickém převratu (avšak již déle před tím se to stejně nestíhalo). Ponechána byla ovšem zvýšená hranice pro uznání dobrovolnosti, neboť mladí lidé mezi 15 a 18 rokem mohou být snadněji svedeni k homosexuálnímu prostitučnímu chování. Ta zvýšená hranice byla velmi rozumná. Transgenderismus byl medicinsky a tedy i právně akceptován a operace byla považována za správnou formu řešení problému. A hradil to stát a i postupné matriční změny jména byly kolkuprosté.
      Homosexuálové nebyli pronásledováni. Ostatně i ustanovení občanského zákoníku z roku 1964 o domácnosti a o osobách spolužijících mířily právě na homosexuální dvojice. Homosexuální dvojice mohly i získat státní byt, přestože byla bytové nouze a zaveden bodový systém pro přidělování bytů.
      Homosexuálové u nás nebyli pronásledováni a proskribováni, avšak po roce 1989 se strhl povyk, jako tomu bylo naopak a právě homosexuálové byli největšími oběťmi komunistického režimu. Naprosto nepochopitelné a šílené a hrubě, hrubě nepravdivé.
      (Podobné to bylo i s feminismem - po roce 1989 se tu najednou objevila jakási podivná militantní feministická hnutí hlásající konec útlaku žen, jakoby feminismus nebyl součástí oficiální ideologie marxismu-leninismu a praxe socialistického státu tomu nebyla plně podřízena.)
      Milan
      P.S. S těmi kněžími je to problém, přestože dříve nebyl. Najednou se uvnitř Církve projevily tlaky pro homosexuálním kněžím, což považuji za nesprávné a pociťuji potřebu se jich zastat.

      Vymazat
    3. ...proti...

      Vymazat
  8. pane Milane, nekecám nezmysly.
    a z úcty k pani Christabel sa vám hlboko ospravedlňujem za nepresnú formuláciu. presné znenie: "o klinických príznakoch daného ochorenia vtedy u nás ešte málokto vedel zo svojej lekárskej praxe"

    OdpovědětVymazat