úterý 22. srpna 2017

Důvěřovat černochům?

aneb Jih proti Severu, 1867

Události v Charlottesville mne velmi zaujaly. Dokonce tak, že jsem musela po delší době otevřít znovu jeden ze svých nejoblíbenějších románů. A dočetla jsem se...

Nacházíme se v Atlantě, Georgia, krátce po válce. Scarlett O´Harová, provdaná Kennedyová, prostořeká jižanská dáma, se  narozdíl od svých atlantských sousedů  stýká i s rodinami Yankeeů, kteří přišli na Jih v souvislosti se začínající rekonstrukcí. Prodává jim dřevo z pil, které provozuje.

Jednou odpoledne ji strejda Peter vezl domů kolem domu, v němž se tlačily rodiny tří důstojníků, kteří si stavěli vlastní domy a dříví nakoupili od Scarlett. Když míjela dům, všechny tři manželky stály na pěšince před vchodem a mávaly na ni, aby zastavila. Vyšly na ulici ke kočárovému nástupnímu schůdku a zdravily ji s takovým přízvukem, že si pokaždé, když jej uslyšela, musela opakovat, že by Yankeeům odpustila snad všechno kromě jejich hlasů.
"Vás mi poslal sám pánbůh, paní Kennedyová," hlahlolila vysoká hubená žena Maineu. Potřebuju se vás zeptat, jak se v tomhle zaostalém městě řeší určitá záležitost.
Scarlett spolkla urážku Atlanty s pohrdáním, jaké si zasloužila, a snažila se ze všech sil usmívat.
"A co byste ode mě chtěla slyšet?"
"Naše chůva, naše Bridget, se vrátila zpátky na Sever. Prohlásila, že už nezůstane ani den mezi, jak se vyjádřila, ´těma négrama´. A z dětí se už brzy zblázním! Poraďte, jak si mám opatřit novou chůvu. Nevím na koho se obrátit."
"To je přece jednoduché," odpověděla jí Scarlett a zasmála se. "Jestli se vám podaří sehnat nějakou černošku, která zrovna přišla z venkova a ještě ji nestačil zkazit Úřad pro osvobozené černochy, budete mít tu nejlepší ženskou k dětem, jakou hledáte. Stačí, když chvíli postojíte před svou brankou a zeptáte se všech černošek, které půjdou kolem, a určitě..."
Všechny tři ženy začaly křičet nevolí.
"Myslíte, že bych svěřila své děti nějaké negerské káče?" křičela žena Maineu. "Já chci slušné irské děvče."
"Irské služebnictvo v Atlantě bohužel nenajdete," odpověděla jí Scarlett a z hlasu jí čišel chlad. "Osobně jsem bílého sluhu v životě neviděla a ani bych ho v domě nechtěla. A," neodpustila si náznak jízlivosti, "kromě toho vás musím ujistit, že černoši nejsou lidožrouti a člověk jim může klidně důvěřovat."
"Ale u všech všudy, to snad ne! Důvěřovat černochům! Já bych v domě nesnesla ani jednoho. Takový nápad!"
"Důvěřovala bych jim nanejvýš, pokud bych je měla na očích, ale svěřit jim do rukou vlastní malé děti..."
Scarlett si vybavila chůviny uzlovité laskavé ruce, upracované péčí o Ellen, o ni i malého Wadea. Co tyhle cizí ženské vědí o černošských rukou, o tom, jak milé a chlácholivé dokážou být a jak neomylně umějí uklidnit, pohladit nebo pochovat? Zasmála se a hned zas zmlkla.
"Připadá mi divné, že máte takové pocity, vždyť jste je všichni pořád chtěli osvobodit."
Proboha, já ne, moje milá," zasmála se nahlas žena z Maineu. "Vždyť já viděla prvního negra teprv minulý měsíc, když jsem přijela na Jih, a vůbec nemám zájem uvidět dalšího.. Běhá mi z nich mráz po zádech. Nedůvěřovala bych ani jednomu..."

citováno podle:
Margaret Mitchellová, Jih proti Severu, II. díl, překlad Zdeněk Hron,
vydalo nakladatelství Naše vojsko, Praha,
vydání 30., v tomto překladu 1., Praha 1991,
str.159


8 komentářů:

  1. Velmi pomaloučku pročítám Dějiny amerického národa od Paula Johnsona a zrovna nedávno jsem narazila na tuhle pasáž: https://goo.gl/photos/Y2NK6EWJHAXukA8a7

    Mimochodem, ten úryvek z knížky mě docela láká k přečtení celé knihy. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aw,
      Jih proti Severu určitě doporučuji, je to velmi dobře napsaný román, do něhož je zakomponována spousta reálií z Jihu.

      Vámi citovaný úryvek je zajímavý, díky.

      Vymazat
  2. Jak už to ve válkách chodí, vůbec nešlo o osvobození otroků, to byla jen obvyklá záminka pro kořistění a drancování.
    A smyslem osvobození černých otroků nebylo dát jim svobodu a rovnoprávnost a lidské postavení, ale zlomit ekonomickou moc jižních pozemkových magnátů.
    Jako když Josef II. vyhlásil Toleranční patent a rušil řády a kláštery - vůbec mu nešlo o svobodu vyznání, ale o zlomení ekonomické moci církve. A stejně tak s robotou - na nějaké nevolníky kašlal a chtěl jen to, aby pozemková šlechta zeslábla a nemohla mu oponovat. Nebo při Slezských válkách - vůbec nešlo o nějaké dědické právo, ale jen o extrémně úrodné a přitom průmyslově vyspělé Slezsko. Nebo válka proti Albigenským - severofrancouzská franská šlechta se vrhla na jih jak zběsilé hyeny ne pro čistotu víry, ale pro bohatství jihu a tamní úrodné pozemky.
    O peníze jde vždy až na prvním místě.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      já jsem si o té válce svého času dost četla a také si nemyslím, že šlo o osvobození otroků. Šlo primárně o práva států.

      Dám sem odkaz na článek u Janiky, kde se toto téma nedávno rozebíralo:
      https://janica9.wordpress.com/2017/07/09/myty-o-valce-severu-proti-jihu/

      Vymazat
    2. A proto srdce většiny českých trampů bilo na straně Jihu. Proto se v trampské lidové slovesnosti u nás zpívaly oslavné písně na Jesse Jamese, uznával odboj Quantrilův a vždy "Sever válčil s Jihem", nikoli Jih se Severem.
      Bez hlubokých politických rozborů prostý český trampský lid snadno poznal, kdo stál na straně skutečné lidské svobody a kdo jí jen zastíral své zištné cíle.
      Milan

      Vymazat
    3. Jestli to spíš není tou aureolou prohrané, předem ztracené války?
      I když nevím, jestli za určitých okolností Jih mohl vyhrát, nejspíš ne, asi to bylo vzhledem k převaze Severu ve všech ohledech vyloučeno.

      Vymazat
    4. Článek Janiky je vynikající.

      Vymazat
    5. Ano, zaujaly mne třeba hned úvahy o definici "občanské války".

      Vymazat